Dne 6.2. jsme oslavili jeden z nejdůležitějších kouzelnických svátků, Den kouzelnického tisku. A tento svátek se netýká ničeho jiného, než našeho Denního věštce. Pojďme se poohlédnout po historii této tiskoviny a vyzpovídat zakladatelku Denního věštce.
školní rok Zima 2013 je pomalu za námi a čekají nás krátké a mrazivé prázdniny. Jaký byl tento školní rok? Úspěšný či neúspěšný, na to jsem se ptal našich prefektů a primusů a požádal je, aby zhodnotili školní rok, každý za svou kolej. Všechny jsem si vytáhl k Rosmertě a všechny pozval na máslový ležák, pff, nechali mě to vše zacálovat. Pojďme se na ně podívat.
Konečně si mi podařilo překonat ostych a jít za madam Litray, odchytnout madam Litray před třídou, a požádat ji, zda by mi nepomohla s dosušováním pergamenů. Jelikož byly od té nehody s čajem a mých marných pokusů o vysušovací kouzla nejen nacucané jako houba, navíc také sežmoulané v mých nervózních rukou.
To, co se nakonec podařilo zachránit, není žádná sláva. Určitý úsek textu byl úplně nečitelný, ale přece jen se mi podařilo něco rozluštit.
Zde přináším druhou část čarointerview.
Inu stala se mi taková nemilá věc. Novinářsky nemilá. Vypadá to, že sem tak trochu nedostatečně investigativní (či jak se to po mudlovsku o žurnalistech obvykle říkává) a asi jsem tak trochu omdlela uprostřed interview….
A pak pochopitelně nebylo dobrou půlhodinku jasné, kdo s kým vlastně ten zatracený rozhovor dělá. Bylo mi trpělivě vysvětlováno, že ona pedagogická práce, ve které „nemůžete být naprosto laxní“ skutečně nezahrnuje věšení studentů za palce u nohou kdesi v tmavých sklepeních…
Tam, za dveřmi kabinetu, za štítkem, pyšnícím se nápisem „Sairalindë Aina Litray“, na vás dýchne exotika dalekých krajin. Až z daleké země zvané Aina, k nám přicestovala nová posila profesorského sboru.